Kapitola: Loučíme se...
Zapsal: Ondřej Podeszwa
«« | »»
Tak jsme na konci našeho příběhů. To víte, že se konalo velké veselí jednak u Medděda, ale i u Bilba doma, v Hobitíně. Všichni si vyprávěli veselé i dobrodružné příhody, vzpomínali na útrapy z cest, na Medděda, na boj se skřety, na výcvikový tábor před tím, než vůbec vyrazili, na zlobry apod. Ještě navečer se se shromážděním i spolu navzájem rozloučili velcí čarodějové, bez kterých by se výprava asi jen těžko obešla. Ráno se Bilbo vzbudil a zjistil, že po nikom není ani vidu ani slechu. Prošel celou svou chaloupku, ale nic. Zvláštní bylo, že všude bylo naprosto uklizeno a nic nenasvědčovalo tomu, že by tu včera probíhala oslava. Bilbo už si začínal myslet, že se mu to všechno jen zdálo, ale když procházel kolem krbu, všiml si vzkazu připíchnutého na římse nad krbem. ?Váženému hobitovi Bilbovi.? Hobit se posadil do svého ušáku a rozbalil dopis, ze kterého vypadl prsten. Vzal ho do ruky a začal číst vzkaz : ?Vážený hobite, jménem celé trpasličí říše Vám budiž vzdána čest a budiž vám provolávána sláva za účast na naší výpravě. Děkujeme Vám mnohokrát za pomoc. Jako poděkování a upomínku prosím přijměte i tento prsten, který Vám má do smrti připomínat, jak velkého podniku jste se zúčastnil. S nejhlubší úctou Thorin a spol.? Bilbo sevřel prsten a spokojeně zamlaskal. Bylo to skvělé dobrodružství a na hobita obdivuhodný výkon?
