Kapitola: Věž se hroutí
Zapsal: Ondřej Podeszwa
«« | »»
32. den po svátku sv. Ambrozie neměl být pro zemi fantazie ničím zvláštní. Zlatí tukani létali nad Slonovinovou věží, v řece dole v údolí jako každý den tekl potok vyvěrající přímo z úpatí hory, obyvatelé země Fantazie žili své příběhy a vydávali se za novými dobrodružstvími? Den prostě probíhal v běžném rytmu a nic nenasvědčovalo tomu, že z něj bude vytržen. Na večer bylo přichystáno všeobecné srocení a před zástup měla vystoupit dokonce princezna. Však ještě než se lidé shromáždili u Slonovinové věže, celou oblohu pohltila zrádná tma. Po celém kraji se rozlil zvláštní chlad a ve všech se objevil jakýsi pocit sklíčenosti a tesknoty. Tma se šířila rychlostí blesku a už už objímala celou věž, na jejímž vrcholu v královském paláci bylo možno vidět vyděšenou princeznu, která se chystala přivítat své hosty. Tma objala celou věž a ozvalo se praskání a padání kamene. Skutečně, Slonovinova věž se začínala pod tíhou tmy bortit jako domeček z Virgonských karet. Však ještě nějaký zvuk se ozýval. Ano! Bylo to žalostné volání ženského hlasu! Princezna!!! Každý, kdo v tu chvíli hleděl v naprostém úžasu na Slonovinovu věž, mohl vidět, jak temnota unáší princeznu kamsi daleko a nehodlá ji za žádnou cenu pustit. Jen co vládkyně zmizela v dáli, celá věž se ještě jednou otřásla a následně se sesunula k zemi, kde po ní zbyla jen obrovská mramorová mohyla. Lidé země Fantazie byli zděšeni?
