Kapitola: Nicota na blízku
Zapsal: Ondřej Podeszwa
«« | »»
Následujícího dne se naši hrdinové probudili do pěkného rána. V ulicích města už nezněl zpěv a tanečníci a účastníci slavnosti spali po různých koutech města. Naši cestovatelé se vydali na cestu, nabrali u městské studny vodu a vyrazili. Šli po cestě dolů do údolí, přes potok Zapomnění a nahoru do vršku k Orgalské planině. Ta se táhla daleko co oko zahlédlo. Když došli k jejímu konci, měli vejít do Skalistých hor z levé strany obehnaných lesem. Už už se dostali k prvním skalám, když se za nimi začal šířit mrazivý vítr. Když se otočili, zjistili, že je jim Tma v patách. Šířila se po obloze a hledala své oběti. Všichni se rozprchli a začali panikařit. Naštěstí je vedoucí týmů rychle zpacifikovali a sehnali k sobě. Bylo rozhodnuto, že musí spořádaně opustit místo, kde se nacházeli a sejít až k Jižnímu hvozdu, kde se snad ukryjí. V tom uslyšeli silné zakašlání a hluboký, příjemný hlas. Falco! Už jednou je ze šlamastiky vytáhl, proč by tomu tak nemohlo být znovu? Týmy se rychle vydaly Falca hledat. Kraj lesa, skryté jeskyně, okolí říčky, vytékající z lesa ? to všechno prohledávali a snažili se rychlodraka najít. Temnota je však spatřila a jala se je pronásledovat. Celé hledání se proměnilo v boj o holý život. Tma byla dosti rychlá a smutek, kterým vládla, pomalu začal zaplavovat celou planinu. Drobné rostliny klonily své květy, ptáci přecházeli ve svých písničkách do molových tónů a i naši hrdinové pomalu začali propadat skepsi. Tma se blížila a už sahala po zadních členech týmových řad. Když se počala zmocňovat prvního z řady, najednou Všem srdce lehce poskočilo. Ale nebyl to smutek, ten záchvěv byl radostný! Falco! Krásný rychlodrak se k nim snášel. Rychle mu nasedli na záda a než se Tma odhodlala k novému útoku, byli už vysoko na obloze, a když ještě Falco stáhl uši a přidal na rychlosti, mohla se Tma jen bezmocně vztekat, že jí unikl takový úlovek...
